» Historie strany SPR-RSČ

Historie strany SPR-RSČ

Zpracoval MUDr. Jaroslav Novák a kolektiv v roce 1995

Historie Strany SPR-RSČ

  • Stručná historie v bodech

    STRUČNÁ HISTORIE SPR – RSČ OD ZALOŽENÍ V ROCE 1989 DO ROKU 1998

    19.12. 1989 ustavení přípravného výboru Republikánské strany
    20.12. 1989 oznámení o přípravě naší strany do médií prostřednictvím ČTK

    Leden 1990 registrace strany Ministerstvem vnitra ČR

    20.2. 1990 ustavující sjezd SPR-RSČ v Praze
    21.a 9. 6. 1990 Parlamentní volby
    22.7. 1990 – ustanovení Mimoparlamentního sněmu

    Budování struktury strany

    Výjezdy na Podkarpatskou Rus, budování tamních místních organizací, úsilí o připojení k Československu

    17.11. 1990 – Uvítání prezidenta USA George Bushe na Václavském náměstí, demonstrace před budovou Velvyslanectví USA v Praze poté, co delegace naší strany nebyla přijata, jako jediná z tehdejších politických stran

    18.1. 1991 – první vydání Analýzy Miroslava Dolejšího
    19.2. 1991 – první řádný sjezd SPR-RSČ v Obecním domě v Praze

    Únor 1991 – petiční akce SPR-RSČ k zavedení zemského zřízení a zrovnoprávnění Čech, Moravy, Slezska a Slovenska

    5.4. 1991 – 1. tradiční ples Republikánů Praha
    6.4. až 8.4. 1991 – Týden protestních akcí
    7.4. 1991 – Pochod a demonstrace na Hradčanském nám. Praha
    8.4. 1991 – SPR-RSČ předložila návrh nové Ústavy

    Duben 1991 -Založení Republikánského odborového hnutí ROS

    15.5. 1991 – Protestní shromáždění Mimoparlamentního sněmu na Staroměstském náměstí
    16.6. 1991 – Protestní pochod z Loretánského náměstí
    17.6. 1991 – Protestní shromáždění Mimoparlamentního sněmu na Staroměstském náměstí

    Červenec 1991 – Dětský letní tábor SPR-RSČ Nepomyšl

    18.8. 1991 – Demonstrace před Československou televizí na Kavčích horách
    19.8. 1991 – Protestní shromáždění Mimoparlamentního sněmu na Staroměstském náměstí
    20.10. až 5.10. 1991 – Návštěva krajanů ve Velké Británii

    Říjen 1991 – Návrh vzorové Zemské ústavy

    Leden 1992 – Petice za obnovení trestu smrti

    První týden v květnu 1992 – návštěva USA, přednášky na univerzitách v Kalifornii, Coloradu, New Yorku

    Červen 1992 – Parlamentní volby, SPR-RSČ se stala faktickým vítězem voleb, obsadila všechny komory, Federální shromáždění Sněmovna lidu, Sněmovna národů, Česká národní rada

    18.7. 1992 – Druhý řádný sjezd SPR-RSČ v Brně
    19.9. 1992 – První kniha předsedy strany …a tak to vidím já“
    20.10. 1992 – Demonstrace na Václavském náměstí
    21.10. až 28.10. 1992 – Týden protestních akcí proti rozbití Československa
    22.11. až 26.11. 1992 – návštěva USA Los Angeles, Denver, Chicago, New York, Washington
    23.12. 1992 – 1. řádné zasedání Moravskoslezského zemského sněmu v Kroměříži
    24.5. 1993 – Demonstrace na dálnici D2 Lanžhot – Kúty za znovusjednocení Československa

    1993 – Založení Nadace PhDr. Miroslav Sládka na podporu nadaných dětí při studiu na středních a vysokých školách

    1993- Předložen v ČNR návrh poslanců SPR-RSČ na znovuzavedení trestu smrti

    15.3. 1994 – Demonstrace Staroměstské náměstí
    16.9. 1994 – Třetí řádný sjezd SPR-RSČ v Brně
    17.10. 1994 – Demonstrace na Václavském náměstí
    18.2. 1995 – Slavnostní konference v Praze u příležitosti V. výročí založení SPR-RSČ
    19.3. 1995 – Demonstrace Staroměstské náměstí
    20.9. 1995 – Havlíčkobrodská výzva k bezplatnému dárcovství krve, příkladem byli členové a funkcionáři strany, držitelé Jánského plakety
    21.10. 1995 – Demonstrace na Václavském náměstí

    Červen 1996 – Volby do PSP ČR, další úspěch SPR – RSČ, překonán výsledek z roku 1996

    Podzim 1996 – Bojkot prvních voleb do Senátu

    26.10. 1996 – Demonstrace Václavské náměstí
    27.1. 1997 – Demonstrace proti podepsání Česko-německé smlouvy před Lichtenštejnským palácem v Praze
    28.2. 1997 – Zatčení předsedy strany před budovou PSP ČR
    29.3. 1997 – Demonstrace Staroměstské náměstí
    Jaro 1997 – Vznik Republikánské mládeže
    28.10. 1997 – Demonstrace na Václavském náměstí
    29.1. 1998 – Zatčení předsedy strany před volbou presidenta

    Leden 1998 – Petice proti vstupu do NATO

    20.1. 1998 – Volby presidenta, Václav Havel byl po čtvrté, tedy v rozporu s ústavou zvolen presidentem a jenom díky tomu, že svého protikandidáta držel ve věznici na Pankráci, byl zvolen o jeden hlas
    21.1. 1998 – Propuštění předsedy strany z Pankrácké věznice
    22.3. 1998 – Čtvrtý řádný sjezd v Ostravě
    23.5. 1998 – Napadení cikány v Novém Boru, obratem udělena cikánům milost. Později Václav Havel prohlásil, že si cení postoje, kterým cikáni dali najevo, že hodnoty tohoto státu jim nejsou lhostejné.
    24.10. 1998 – Ustavující sjezd Republikánské mládeže

    Není třeba vypisovat každou událost rok od roku, protože se samozřejmě z nich staly tradiční, opakované akce. Ať již se jedná o plesy, dětské letní tábory, atd.

    SPR – RSČ podporovala nadané děti a mládež stipendii, pořádala fotbalové zápasy, jejichž výtěžek šel ve prospěch obce nebo tělovýchovné jednoty, oblíbené plesy dostaly přízvisko tradiční, letní tábory pro děti, v roce 1997 tam byly mimo jiné rekreovány děti ze zaplavených obcí, a vybaveny vším potřebným, dary několika ZOO zahradám jako třeba v Ústí nad Labem, Liberci, Brně, dary domovům důchodců a dětským domovům, koupě lékařského vybavení a finanční dary pro nemocnice, darování dětských infuzních pump nemocnici v Pelhřimově, dar na pořízení sanitky rychlé záchranné služby v Pardubicích, sponzoring sportovců, sponzorování koně Republika, křtiny dětí našich členů a funkcionářů, materiální i finanční pomoc při povodních v roce 1997, dary pro obce, obnova kostela a hospody v Podbořanském Rohozci, darování zvonu obci Josefov, kde byl předseda strany jmenován čestným občanem, darování krve, pravidelné každoroční Mikulášské nadílky v domovech důchodců a dětských domovech, dary poslanců na léčbu leukémie, dar na transplantaci jater Nikolce Drgové, vydávání dalších a dalších knih. A mnoho dalších a dalších aktivit.

    Není také zapotřebí zmiňovat se zde o zákonodárných aktivitách SPR – RSČ, které budou předmětem samostatného přehledu.

  • Oddíl 1

    Republikáni byli stoupenci republikánského zřízení v dobách vzniku Římské republiky po vyhnání Tarquiniů v polovině 5. stol. př.n.l., kteří vládli v Římě jako poslední královská dynastie. Republikánské zřízení Římské republiky nebylo formálně nikdy zrušeno, přestože se počínaje Caesarem vládcové nazývali císaři. Římská republika fakticky zanikla až s dobytím Říma Germány r. 476 n.l.

    Až do 11. stol našeho letopočtu se republika jako státní forma v Evropě nevyskytovala, ale v tomto století došlo ke vzniku řady italských republik. Byla to tzv. města – státy, z nich nejvýznamnější byla republika Benátky ( v čele s tzv. radou 500, které předsedal dóže), republika Janov ( v čele se senátem) a republika Florencie ( v čele s tzv. signorií). Kromě italských republik vznikla jako republika ještě Ženeva, která zahrnovala v podstatě dnešní francouzsky mluvící Švýcarsko a Rhetormanii.

    První republikou v moderním slova smyslu se staly USA v r. 1776. Následovala Francie v r. 1792. Ještě na konci první světové války byly jedinými republikami v Evropě Francie, ČSR a Rakousko.

    Republikanismus i po správní a hospodářské stránce vylepšil situaci státního útvaru. Došlo k nebývalému rozmachu podnikání, peněžnictví, byla zjednodušena a zefektivněna státní správa.

    Co je ale na republikanismu to nejakceptovatelnější, je naprostá absence násilných, donucovacích prostředků ve způsobu vlády. Zde není naprosto potlačována žádná společenská vrstva a není žádná vládnoucí ( viz. komunismus). Z toho tedy vyplývá i absence kastovního rozdělení společenských vrstev. Tím se stírá také společenský původ, který není podstatný pro uplatnění ve společnosti. Toto zřízení dává více uplatnit se lidskému umu.

    Republikánské zřízení je naprosto neztotožnitelné s komunismem nebo fašismem. Byť některé komunistické a fašistické státy v minulosti byly republikánského zřízení. Republikanismus podporuje a toleruje názory občanů, ale veškerý život je “ obepjat“ přísnými zákony, které vytvářejí naprosto jasné mantinely pro chování občanů. Každý má svobodu, která ale končí tam, kde začíná svoboda druhého.

    Právě tím, že jsou stanovená pevná pravidla v chování občanů – nedochází k anarchii, tím že nejsou potlačována práva občanů – nedochází ke vzniku totalitního zřízení.

    K těmto všem základním aspektům se od svého začátku hlásí jediná opoziční strana v zemi : Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa. Tato strana opravdových vlastenců a statečných lidí, pod vedením PhDr. Miroslava Sládka, je nositelkou republikánských myšlenek a pokračovatelkou republikánských tradic z období předmnichovské ČSR. Za svojí historii má být SPR-RSČ na co hrdá.

    Dovolte mi proto stručnou rekapitulaci historie naší strany a republikánství u nás vůbec.

    Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa je subjektem českého politického systému ve smyslu zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích.

  • Oddíl 2

    Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa je pravicovou politickou stranou, která přímo navazuje na Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu s tím, že ve svých řadách sdružuje občany všech profesí.

    Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa usiluje o to, aby Česká republika byla demokratickým, humánním, silným a ekonomicky prosperujícím státem

    Jak jste jistě poznali, toto jsou úvodní slova ze stanov Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa. Zamysleme se trochu nad dobou, kdy před pěti lety v revolučním kvasu vznikalo mnoho stran, ale málokterá se dopracovala takových výsledků, jako právě tato strana.

    V úvodu se praví, že navazuje na Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu. Co se dnes o této straně vcelku ví? Ne mnoho.

    Republikánská strana československého venkova – Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, vlivná politická strana, vychází z České strany agrární, založené roku 1899, jež se v roce 1905 sloučila s moravskými agrárníky a přijala název Českomoravská strana agrární. Po vzniku ČSR v důsledku úspěšné pozemkové reformy z roku 1919 je nejsilnější politickou stranou. Od roku 1919 Republikánská strana česko – slovenského venkova, od roku 1922 ( po sloučení se Slovenskou a podkarpatskoruskou agrární stranou) současný název. V čele v letech 1909 – 1933 Antonín Švehla., v letech 1933 – 1938 Rudolf Beran. Tiskový orgán deník Venkov. Na podzim 1938 vedoucí složka Strany národní jednoty. Po roce 1945 nebyla obnovena. V lednu 1990 obnovena jako Agrární strana při OF, po sloučení s exilovým ústředím původní strany a uzavřením koalice na jaře 1992 přijala název Agrární strana pro Čechy a Moravu.

    Potud stručná fakta. Ale položme si otázku. Kde je dnes Agrární strana pro Čechy a Moravu, kdo o ní v posledních letech slyšel? Podíváme-li se do encyklopedického slovníku na stranu 973 na heslo: Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa, SPR-RSČ, česká politická strana založená 1989, od roku 1992 parlamentní strana. Předseda M.Sládek nar. 1950. To je všechno.

    Podívejme se blíže na těch několik jmen, které se v textu objevily, jací lidé se pod nimi skrývají? Ale ještě dříve si najděme heslo republikáni – jaké je to hnutí, jak se na toto hnutí pohlíží ve světě?

    V encyklopedii se dočteme, že republikáni je politické hnutí, kterého cílem je existence republikové formy státu. Z uvedeného vyplývá, že má jen vyhraněný postoj k všeobecné formě státu: odmítá monarchii, preferuje republiku. V padesátých letech devatenáctého století se v USA vytvořila Republikánská strana, která dala hnutí jiný charakter: svérázný výklad občanských práv ničím nelimituje aktivitu občana ve společnosti, čili závisí na schopnostech člověka ( talent, protekce, agresivita, efektivnost konání, získání kapitálu), jaký bude jeho osud. Proto preferuje soukromé vlastnictví a toleruje rasové a náboženské rozdíly. Je výrazně orientována proti levici a to proto, že politická levice žádá ochranu sociálně slabších vrstev. Republikány zařazujeme v politickém spektru mezi strany pravého středu. V evropských zemích se některé republikánské strany posunuly ještě více doprava akceptováním části fašistického dědictví. Celkově doplňují spektrum konzervativních stran.

    A nyní ke jménům zakladatelů. Jako první je uveden Antonín Švehla, dr. h.c. Narozen 15.4.1873 v Hostivaři, kde od roku 1900 hospodařil na rodinném hospodářství. Od konce devadesátých let pracoval v agrárním hnutí. Člen výboru Sdružení českých zemědělců, 1903 předseda Tiskařského družstva zemědělského, 1906 založil časopis Venkov, 1907 založil Rolnickou tiskárnu, 1908 zvolen poslancem českého zemského sněmu a předsedou agrárního poslaneckého klubu. 1909 až 1933 předseda agrární strany – 1899 – 1905 Česká strana agrární, 1905-1919 Československá strana agrární, 1919-1922 Republikánská strana československého venkova, 1922-1933 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. 13.7.1918-13.11.1918 místopředseda Národního výboru československého.

  • Oddíl 3

    Před rokem 1918 vznikla ze Švehlovy iniciativy tzv. Hospodářská rada, která tajně připravovala hladký převod ekonomické základny českých zemí pod pravomoc a kontrolu budoucího samostatného československého státu. Antonín Švehla patřil k organizátorům vyhlášení samostatné Československé republiky 28. října 1918. 14.11.1918 – 15.9.1920 ministr vnitra. 7.10.1922-18.3.1926 předseda vlády. 12.10.1926-1.2.1929 znovu předseda vlády. V roce 1929 se pro těžkou nemoc vzdal veřejné i politické činnosti. Zemřel 12.2.1933 v Praze.

    Z dalších osobností, které stály u zrodu samostatné Československé republiky a tím i nepřímo působily na nejsilnější stranu je nutno jmenovat i profesora JUDr. Karla Engliše. Narodil se 17.8.1880 v Hrabyni, okres Opava. Maturoval na opavském gymnáziu, absolvoval právnickou fakultu na pražské univerzitě a v roce 1903 národohospodářská studia v Mnichově. 1904 úředník Zemské statistické kanceláře v Praze. Poté přešel do Úřadu pro statistiku práce rakouského ministerstva obchodu ve Vídni. 1910 docent pro národní hospodářství na Vysoké škole technické v Brně, od roku 1911 profesor. V roce 1913 zvolen poslancem moravského sněmu za lidově pokrokovou stranu, za I. světové války přešel do státoprávní demokracie, poté do národní demokracie. V roce 1918 členem Národního výboru a Revolučního národního shromáždění. V témže roce profesorem národního hospodářství a o rok později prvním rektorem Masarykovy univerzity v Brně. 1918-1925 poslanec Národního shromáždění za národně demokratickou stranu. 1919-1929 ministr financí. V letech 1929 až 1931 znovu ministr financí. 1934 až 1939 guvernér Národní banky. 1939 profesor na právnické fakultě University Karlovy v Praze. Od listopadu 1947 do února 1948 rektor Univerzity Karlovy.

    Po únoru 1948 byl nucen odejít z veřejného života. 28.8.1952 vydal Ústřední národní výbor v Praze rozhodnutí, na jehož základě musel K.Engliš do 14 dnů opustit Prahu, kde mu byl zakázán pobyt. Poté mu bylo vykázáno bydlení na samotě u Kadaně – v době, kdy byl ochrnut po mozkové mrtvici – a byl mu odňat služební důchod. Karel Engliš měl značný osobní podíl na tom, že československá koruna patřila v období první republiky vedle švýcarského franku a britské libry k nejkvalitnějším měnám v Evropě. V roce 1927 provedl reformu přípravy státního rozpočtu, jejíž metodologické aspekty jsou dodnes využívány v řadě zemí. Zemřel 13.6.1961 v Hrabyni u Opavy.

    A konečně, do třetice nemůžeme zapomenout ani na dalšího státníka, který stál u zrodu Československé republiky a k jehož odkazu se SPR-RSČ hlásí: je to JUDr. Alois Rašín. Narodil se 18.10.1867 v Nechanicích, okres Hradec Králové. Absolvoval právnická studia v Praze, poté působil jako advokát v Praze. V roce 1894 odsouzen jako člen skupiny radikální české studentské a dělnické mládeže Omladina, do roku 1895 vězněn na Borech. 1899 spoluzakladatel Státoprávně radikální strany. Od roku 1907 člen a později jeden z hlavních činitelů Národní strany svobodomyslné ( mladočeši). Od roku 1911 poslanec rakouské říšské rady. Za I. světové války jeden z hlavních členů protirakouské odbojové organizace Maffie. 12.7.1915 zatčen za protirakouskou činnost. 3.6.1916 odsouzen rakouským vojenským soudem ( spolu s Karlem Kramářem) ve Vídni k trestu smrti ( později rozsudek změněn na deset let žaláře). 1917 amnestován. 13.7. 1918-13.11.1919 člen Národního výboru československého a jeden z hlavních organizátorů vyhlášení samostatného československého státu 28.10.1918. Autor zákona o zřízení samostatného státu československého – vydaného Národním výborem československým. 28. 10. 1918 – 8. 7. 1919 ministr financí. 4. 10. 1922 – 18. 2. 1923 znovu ministr financí. 5. 1. 1923 postřelen anarchistou J. Šoupalem před svým bytem v Žitné ulici v Praze. 18. 2. 1923 zemřel na následky atentátu v sanatoriu v Praze-Podolí.

    Ve funkci ministra prováděl důslednou deflační politiku (stabilizační opatření, jímž je podstatně omezeno oběživo uvnitř státu a zvyšován kurs k zahraničním měnám), díky které se ČSR stalo prvním nástupnickým státem Rakousko – uherské monarchie s pevnou měnou a dynamicky se rozvíjejícím hospodářstvím.

  • Oddíl 4

    Všichni tito velikáni se zasloužili o to, že o pár let později se Republikáni stávají vítězi voleb a nejsilnější politickou stranou v ČSR. Jejich vzestup zastavuje až hitlerovské Německo, Mnichov a hanebná zrada západních mocností. Přeskočme proto okupaci Německou, “ Vítězný únor“, okupaci sovětskou armádou, “ Vítězný listopad“ a ponořme se do historie nedávné. Jediný klad, který sametový podvod v roce 1989 této zemi přinesl, je znovuvzkříšení Československého republikanismu – založení SPR-RSČ.

    Jaký byl vlastně původní program Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa? Dochoval se jeden z původních dokumentů, který nese datum 30. 12. 1989 s nadpisem: Úkoly současné a perspektivní – programový dokument.

    Republikánská strana vychází ve své pragmatické politické činnosti z maximálního respektování práv jednotlivce a podpory aktivit jednotlivců a nezávislých skupin v oblasti politické, ekonomické, kulturní i sociální. Veškerou funkci státní spatřuje pouze ve vytváření optimálního právního prostředí k zajištění obecného prospěchu demokratické společnosti a garantování svobodného projevu jednotlivce, umožňujícího plné uplatnění jeho schopnosti a osobnosti. V mezinárodní politice usiluje o vytváření co nejširších kontaktů se všemi politickými silami příbuzného charakteru.

    Republikánská strana je oddána Československé republice, její ústavě, důsledně vycházející ze Všeobecné deklarace lidských práv a mezinárodního paktu o občanských a lidských právech. Usiluje o vybudování politicky a hospodářsky silné, svobodné a demokratické země, prosperující vlasti všech občanů.

    Hospodářství: nejrychlejší a nejspolehlivější cestou k obnově čtyřiceti jedna lety zničené země je uvolnění podnikavosti a energie všech občanů. Úspěšný rozvoj všech oblastí života společnosti lze zabezpečit individuální iniciativou a podnikavostí. Jediným vhodným prostředím pro takovou činnost je však naprostá rovnost všech forem vlastnictví – soukromého, družstevního i státního. V soukromém vlastnictví mohou být výrobní prostředky, podniky, banky, služby, zemědělská půda a jakékoliv další statky bez omezení co do výrobních prostředků, výše kapitálu nebo počtu zaměstnanců.

    Politika: struktura státu, jeho správní a právní systém by měly respektovat historické zvláštnosti Čech, Moravy, Slezska a Slovenska a všech národností. Zárukou vybudování demokratického státu je důsledné oddělení základních druhů moci – zákonodárné, výkonné a soudní tak, aby byly nezávislé a ve trojích rukou. Dále je nutné vybudování širokého spektra stran tak, aby byla zabezpečena kontrola a čistota politického života.

  • Oddíl 5

    Všichni občané jsou si v právech rovni: mají právo na život, svobodu a ochranu cti. Nepřípustná je diskriminace pro rozdíly rasové, pohlaví, jazyka, náboženského a politického smýšlení, původu a majetku. Každý má zaručeno právo volného pohybu a pobytu uvnitř republiky a při jejím opuštění a návratu zpět. Charakter péče o ekologii, kulturu a sociální zabezpečení tak, jak bude prosazovat Republikánská strana, jsou plně citovanými akty o lidských, občanských a hospodářských právech a jejich uplatňování při budování vzkvétající a sociálně spravedlivé vlasti.

    Aktuální úkoly: usilovat o přehodnocení ekonomických a politických aktů uplatňovaných v Československu po 25. únoru 1948.

    Napomáhat k prosazení svobodných, demokratických a tajných voleb, jejich dvoustupňovým uspořádáním, poprvé do poloviny roku 1990, což umožní odchod zkompromitovaných osob z veřejného života. Podruhé buď 28. října 1990, nebo na začátku roku 1991 skutečné svobodné volby, které teprve mohou vytvořit základy demokracie za účasti všech politických sil.

    Dosáhnout okamžitého a bezpodmínečného odchodu okupačních vojsk z naší vlasti.

    Usilovat o přehodnocení důvodů k udržování nadbytečného personálu na zastupitelských a obchodních misích rozvojových zemí u nás a ekonomickou výhodnost nekvalifikovaných pracovních sil z těchto zemí v návaznosti na zavádění tržní ekonomiky a tím i možnosti vzniku nezaměstnanosti.

    Trvale bránit všem projevům a snahám o návrat k autoritativnímu uspořádání společnosti.

    V Praze dne 30. 12. 1989

    Dr. Miroslav Sládek

  • Oddíl 6

    Kdo je PhDr. Sládek? Položit tuto otázku komukoliv v této zemi, těžko od někoho uslyšíme – nevím. Proto jen velmi stručně: nar. 24. 10. 1950 v Hradci Králové, základní a střední školu absolvoval v Kostelci nad Orlicí. Po maturitě nebyl přijat na vysokou školu a nastoupil vojenskou prezenční službu, kterou prožil u tankového útvaru ve funkci písaře na štábu jednotky. Po absolvování vojenské služby vystudoval filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Pracoval v různých profesích, v létě vedl pionýrské tábory ROH. Nikdy nebyl členem KSČ ani jiné politické strany. V prosinci 1989 stojí jako jeden z prvních zakládajících členů u zrodu SPR-RSČ. 24. 2. 1990 na zakládajícím sjezdu strany je zvolen předsedou, od dubna 1990 jako uvolněný předseda SPR-RSČ.

    V parlamentních volbách 1992 zvolen poslancem Federálního shromáždění, stává se předsedou poslaneckého klubu SPR-RSČ. Po zániku federace a skončení činnosti Federálního shromáždění se věnuje vedení SPR-RSČ.

    Od založení strany předseda PhDr. Miroslav Sládek neúnavně objíždí města a vesnice v celé ČSFR a pořádá mítinky s občany, kde vysvětluje program SPR-RSČ. Podle vzdáleností je někdy i několik dní mimo domov, pořádá 3 až 6 mítinků denně.

    Jak dr. Miroslav Sládek, tak všichni Republikáni u nás se brzy přesvědčili o tom, že není Republikán jako Republikán. Jedněm se současní mocní klaní, druhé se snaží “ uklidit“ do vězení! Vraťme se na chvíli do roku 1990:

    V listopadu přijíždí do Prahy na státní návštěvu americký prezident George Bush. Při jeho vystoupení na Václavském náměstí za neprůstřelným sklem a za všech možných bezpečnostních opatření promlouvá ke shromážděným občanům. Je jasné, že na tomto projevu nechybí ani Republikáni, kteří obsazují dolní část Václavského náměstí a přilehlé ulice. Mezi Republikány však tehdejší FBIS infiltruje několik desítek provokatérů s tím, aby bylo možno proti Republikánům zakročit a pokud možno jejich stranu postavit mimo zákon!, neboť jejich akce by mohla ohrozit bezpečnost amerického prezidenta. Bohudíky, ani tento záměr FBIS nevyšel a díky prozíravosti a klidnému přístupu k věci pana předsedy dr. Sládka nedošlo k tomu, co bylo naplánováno. Ovšem, sdělovací prostředky se již tehdy předháněly v tom, kdo napíše “ černější“ reportáž z vystoupení Republikánů při návštěvě G. Bushe.

    V bezprostřední návaznosti na tyto akce probíhaly v celé zemi přípravy na první komunální volby po pádu komunistické totality. Tam, kde již byly založeny místní organizace SPR-RSČ bylo samozřejmostí, že byly postaveny naše kandidátky a několik desítek kandidátů skutečně po volbách na radnicích zasedlo.

    Zhruba v témže roce se začaly uskutečňovat pravidelné schůzky předsedů a funkcionářů místních organizací v Obecním domě v Praze. Sám si vzpomínám na jednu z prvních, která se uskutečnila z popudu předsedy strany dr. Sládka začátkem prosince 1990 v čajovně obecního domu v Praze. Byla tehdy velká zima, salónek nebyl vytopen, ale nikomu z nás to nevadilo, protože slova, která jsme od dr. Sládka slyšeli, nám dala zapomenout na nepříjemnou zimu.

    Od té doby se schůzky v Obecním domě staly neodmyslitelnou součástí naší politické práce a všichni jsme se na ně vždy velmi těšili. Jednou se dokonce stalo, že zasedal Mimoparlamentní sněm na Karlově náměstí a během hodiny po skončení začínala schůzka našich členů v Obecním domě, ale nakonec jsme při troše štěstí stihli obojí.

    Tak se přehoupla zima 1990-91 a nastalo opět teplejší počasí. Proto byl svolán mítink Republikánů na toto náměstí, které bylo před polednem zcela zaplněno. Po vystoupení několika předřečníků, což byli většinou předsedové místních organizací, které již byly zaběhlé, se ujal slova předseda strany, dr. Miroslav Sládek. Ve svém skoro dvouhodinovém projevu, který jako jediný z již tehdejších politiků nečetl z papíru a celé dvě hodiny mluvil z hlavy tak uspořádaně, jako by to měl někde v podvědomí napsáno.

    Vyjádřil se prakticky ke všem problematikám současnosti, ale u jedné bych se rád na chvíli zastavil, protože má důležitý dopad na další dění a vyřešena není prakticky dosud.

    Dr. Sládek se k ožehavé cikánské otázce vyjádřil těmito slovy: “ Nejsme žádní rasisté. Cikáni mohou mezi námi žít, ale musejí respektovat zákony. Zákony platí pro všechny stejně. Když Cikáni rozbíjejí byty, proč bychom jim měli dávat pátý, šestý a další nový byt? Jestliže v nich neumějí bydlet, ať si zapřáhnou káru a jedou. V kočování jim nikdo bránit nebude!“

    Tak toto je doslova vše, co tehdy dr. Sládek na adresu Cikánů prohlásil. Přesto si neodpustil tehdejší prezident ČSFR V. Havel ve svých Hovorech z Lán tuto poznámku – opět cituji: “ Já se domnívám, že by bylo velmi nesprávné domnívat se, že takovéto nedobré signály se vyskytují jenom na Slovensku. Vyskytují se i v Čechách a uvedu jenom jeden malý příklad. Nedávno tady byla demonstrace Republikánů pana Sládka, byli taky na Hradě a na Loretánském náměstí. Pan Sládek měl proslov, kde dlouhou dobu zaznívaly vyloženě rasistické názory. To samo o sobě mě tak dalece u pana Sládka nepřekvapuje, ale co mě trochu překvapilo je, že o tom nebylo v našich novinách vůbec nic.

    Možná si říkali, je to nedůležité, zbytečně na to budeme upozorňovat, je to okrajový jev, ale já nesouhlasím a takovým postojem. Tak jako jsem v tom slovenském případě nesouhlasil s tím, když začali říkat, že si za to můžu sám atd., atd., a že jsem zbytečně obrátil pozornost sdělovacích prostředků světových k této věci a já jsem tomu ostře oponovat a říkal jsem, ano, proto jsem tam byl, ať je to vidět. Já si stejně myslím, že není žádným řešením, když náš tisk bude mlčet o projevech rasizmu u nás. Naopak. Na ty je třeba vrhnout světlo, je třeba, aby tato společnost pochopila nebezpečí, které v tom je obsaženo. Ten argument, že jde o okrajové skupiny křiklounů nebo kriminální zločince nebo podobně, neobstojí. Hitlerismus se po dlouhou dobu jevil rovněž jako komická parta mnichovských pijáků piva a víme, jak to dopadlo. Ať jsou projevy rasismu namířené proti uprchlíkům, nešťastníkům z Rumunska, z Albánie, ať jsou to proti vietnamské nálady, proti romské nálady, protižidovské, ať už jsou to jakékoliv projevy rasismu, tak je třeba o nich vědět od první chvíle jasně je odsoudit, jasně se proti nim postavit, jinak by v těchto zárodcích demokracie, kterou budujeme, jsme měli uloženo jedovaté sémě.“ Potud prezident Havel.

  • Oddíl 7

    Srovnáme-li oba odstavce, tj. to, co řekl doktor Sládek a přiřadíme k tomu reakci prezidenta, tak si myslím, že každý mluví o něčem jiném.

    Tehdejší manifestace pokračovala pochodem Republikánů přes Hrad na Klárov, Pařížskou třídou na Staroměstské náměstí a odtud na Václavské, kde u sochy sv. Václava pronesl dr. Sládek kratší projev. Celý průvod proběhl bez jakýchkoliv incidentů, neboť byla vzorně zajištěna pořadatelská služba a do průběhu akce nezasahovala policie. Počet účastníků se měnil, někteří se cestou přidávali, jiní zase odcházeli, ale dle střízlivého odhadu na Václavském náměstí mohlo být přítomno 8-10 000 Republikánů a jejich příznivců. Po zazpívání Československé státní hymny se demonstrace pokojně rozešla.

    Další akcí byla demonstrace opět na Loretánském náměstí k prvnímu výročí voleb do parlamentu, která začala 8. 8. a protáhla se až do 9. 8. 1991.

    Opět po úvodním proslovu dr. Sládka se asi 8.000 Republikánů a jejich příznivců vydalo znovu na pochod Prahou, prakticky stejnou trasou: přes Hrad, úřad vlády, Staroměstské náměstí, Václavské náměstí. Ale tam průvod neskončil a pokračoval po magistrále ( byl zabrán pouze jeden jízdní pruh, takže průjezdnost byla zachována) a skončil na Kavčích horách před budovou Československé televize. Cestou se přidalo ještě několik tisíc občanů, takže prostor před televizními budovami byl zcela zaplněn. O co vlastně tenkrát šlo? Šlo o to, aby Republikáni v osobě doktora Sládka měli možnost předstoupit před veřejnost a sdělit svoje stanoviska a návrhy na řešení problémů tak, jak to měly jiné i mimoparlamentní strany a hnutí. Mezi sekretariátem a ČST byla vedena živá korespondence, ocituji alespoň několik vět z posledního dopisu: . “ pořad, Co týden dal, není koncipován jako tribuna politických stran. Jeho námětem jsou, jak dokládá sám název, hlavní události minulého týdne. Účinkující si navíc vybíráme sami, především s ohledem na jejich zainteresovanost na daných událostech. Pro pořad připravovaný na 9. 6. s účastí dr. Sládka nepočítáme.“

    S pozdravem dr. Petr Fedstein, zástupce šéfredaktora Redakce zpravodajství.

    A nyní závěr oficiálního stanoviska SPR-RSČ k událostem, k nimž došlo ve dnech 8. a 9. 8. 1991 v Praze: “ Republikáni ctí demokratické zákony a především zásadu, že zákony jsou jedny a měly by platit pro všechny stejně. Není možné, aby byli pro své názory pronásledováni lidé, kteří nesouhlasí s vládnoucí garniturou a na druhé straně zůstali nepotrestáni prominenti komunistické diktatury, anebo byli za své zločiny dokonce odměňováni vysokými funkcemi ve vedení současného Československa. Požadujeme, aby ti, kdo spáchali zločiny genocidy a vlastizrady, kdo zničili tuto zemi, byli postaveni před řádný soud. Týká se to i takových současných prominentů, jako jsou bývalí komunisté A. Dubček, Z. Jičínský, R. Klímová, J. Ruml, a mnoho dalších. Dokud nebudou tito lidé potrestáni, nelze hovořit o zákonnosti právu v Československu.

    Je hrubým paradoxem, že jsou podávána trestní oznámení na SPR-RSČ pro údajné omezování osobní svobody v době, kdy v čele státu jsou lidé, kteří omezovali osobní svobodu, pronásledovali a terorizovali národy naší země. Nezapomínejme na to, že lid zde není pro vládu, ale vláda pro lid. Pokud jsou občané nespokojeni, mají nezadatelné právo dát svůj nesouhlas veřejně najevo. Jelikož nelze hovořit o demokracii a svobodě v naší zemi, má opozice nezadatelné právo použít odpovídajících prostředků, pomocí nichž lze dosáhnout změny.

    Ano chceme změnit vedení republiky plně zkompromitovaných osob, ano, chceme zabránit pokračování devastace své země.

    Ať žije svobodné Československo!“

    Vzhledem k tomu, že tato akce byla patřičně zdokumentována našimi televizními kameramany a byla ve stovkách videozáznamů kolportována mezi naši členskou základnu, tak jen krátce. Celá akce proběhla v klidu, ale tentokrát za několikasetčlenné asistence Policie ČR a asi padesáti prvních městských policistů se cvičenými psy. Několikatisícový dav, který se v podvečer shromáždil na Kavčích horách, se po vyslechnutí projevu dr. Sládka vydal na “ procházku“ kolem budov televize.

    Ale to už se dostáváme do druhé poloviny roku 1991, kdy začala příprava předvolební kampaně k parlamentním volbám v červnu 1992, a vše bylo této kampani podřízeno.

    Že jsme celkově získali 28 poslaneckých křesel je věc všeobecně známá a tím se stali parlamentní stranou se zcela novými možnostmi prosazování našich požadavků, to už je vlastně další kapitola, navazující na naše skromné začátky, no a o tom si snad popovídáme někdy příště.

    A zcela na závěr připojujeme jeden z prvních letáků, které vydala SPR-RSČ:

    Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa požaduje přehodnocení ekonomických a politických aktů uplatňovaných v Československu po 25. únoru 1948 – komunistickém puči.

    Požadujeme přehodnocení únosnosti dovozu nekvalifikovaných pracovních sil z rozvojových zemí. Tyto země by měly své dluhy vůči naší republice nahradit v tvrdé měně a ne lajdáckou prací svých občanů.

    SPR-RSČ požaduje, aby byly zastaveny různé formy internacionální pomoci a prostředky byly věnovány na pomoc našim důchodcům, invalidům apod.

  • Oddíl 8

    Požadujeme navrácení původního postavení rodině jako základu společnosti. S tím souvisí vytvoření takových podmínek, aby se mohly ženy plně věnovat výchově dětí a péči o rodiče ve stáří. I otázka umělého přerušení těhotenství je plně závislá na svobodném rozhodnutí ženy.

    SPR-RSČ požaduje okamžitý přechod k tržní ekonomice a konvertibilitě měny.

    Budeme bránit všem snahám o návrat k diktatuře a požadovat, aby mimo zákon byla postavena každá strana, která by chtěla uzurpovat moc ve státě.

    V současné době je politické spektrum přesyceno stranami socialisticko – liberálního zaměření. Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa je skutečně pravicovou, radikální stranou. Strážkyní demokracie, která ve svém programu zásadně odmítá jakoukoliv formu spolupráce nejen s komunisty, ale i stranami a hnutími jim blízkými. Republikáni jako výrazně demokratická síla zásadně odmítají diktaturu v jakékoliv barvě a s jakýmkoliv názvem ( ať již komunistickou, nacistickou nebo fašistickou). Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa považuje proto extrémy jako komunismus a nacismus za nepřípustné úchylky politického spektra. Proto požaduje, s ohledem na zkušenosti uplynulých čtyřiceti let, aby se komunistická strana zřekla veřejně veškerých diktátorských ambicí a vypustila ze svého programu pojmy jako revoluce, třídní boj či diktatura proletariátu. Pokud tuto podmínku nesplní, bude nutné v zájmu demokracie požadovat postavení komunistické ideologie a komunistické strany mimo zákon.

    V současné době je SPR-RSČ jedinou skutečnou stranou, která je často pro občany tohoto státu, deptané Klausovou ekonomickou genocidou a Havlovou proněmeckou vstřícností, poslední instancí, neboť u jiných stran, institucí a soudních orgánů marně volá po právu, pořádku a spravedlnosti. Pro svůj nekompromisní postoj k proněmecké orientaci, asociální a bezvýchodný transformační proces, k nárůstu kriminality, anarchie a toxikomanie, k řešení cikánské otázky, odmítání vstupu do NATO a pro mnoho dalších vyhraněných protivládních postojů, je SPR-RSČ, zejména od října 1994, terčem hrubých a nevybíravých útoků. Zatčen byl předseda SPR-RSČ dr. Miroslav Sládek, přestože má poslaneckou imunitu. Sankce proti SPR-RSČ se stupňují. Současná vládnoucí mafie se neuvědomuje, že jednou se vše obrátí proti ní a viníci současných represí budou tvrdě a spravedlivě potrestáni.

    Republikánské hnutí nejen u nás, ale v celém světě nelze zastavit. Republikáni zvedli hlavu v Rusku, Rakousku, Francii a Itálii, zvedají ji v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, na Ukrajině i jeden.

    Republikáni v USA v posledních volbách deklasovali Clintonovy demokraty. Zavázali se v loňském roku Kongresu k takové změně, že poslanci budou konečně muset žít jako každý jiný občan a platy i počty státních zaměstnanců budou notně kráceny. Jejich návrh 10 nových zákonů budiž kodexem republikánů všech zemí světa.

    Státní rozpočet: Vláda bude konečně donucena žít z prostředků, které jsou k dispozici a nebude dělat více dluhů.

    Konec násilných zločinů. Bude více policie a věznic, bude více delších trestů a bude více poprav.

    Reforma vládního vyhazování peněz. Vláda bude zaměřena k tomu, aby vedla lidi k práci a odporovala množení nemanželských dětí.

    Ochrana dětí. Rodiny budou podporovány, rodičům bude dána větší kontrola nad vzděláním, uteklí otcové budou nalezeni a nuceni platit podpory na své děti a dětská pornografie bude vymýcena.

    Daňové ulehčení pro rodiny. Rodinám bude umožněno dosáhnout amerického snu, tj. ušetřit si peníze, mít svůj vlastní dům a poslat děti na vysokou školu.

    Silná národní obrana. Branné síly Spojených států budou zesíleny tak, aby mohly odvrátit každé mezinárodní nebezpečí.

    Finanční zajištění starších občanů. Bude zastavena vládní věková diskriminace, která znemožňuje starším občanům pracovat, když si to přejí.

    Omezení vládních regulací. Vládní regulace omezují malé soukromé podniky, budou zrušeny a lidem bude umožněno šetřit a investovat peníze tak, aby byly vytvářeny nové příležitosti k práci a zvýšení příjmů.

    Právnická reforma. Přehnané soudní nároky, frivolní soudní procesy a chamtiví advokáti budou zastaveni.

    Omezení funkční doby kongresmenů. Dlouhodobí poslanci budou nahrazeni novými, protože politika nemůže být přece celoživotním korytem.

    Co dodat závěrem? Budoucnost nás všech, nejen v Čechách, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, ale v celé Evropě a na celém světě patří republikánům. Mohou nás zavírat, mohou nás hanobit, mohou nás srazit na kolena. Naše myšlenky a naši touhu po vítězství, pořádku, prosperitě a skutečné demokracii však nikdy nikdo neporazí a nepokoří. Zbavíme naši zem jednou provždy “ modrých ptáků“ a všeho trusu, který po sobě zanechali.

    Československo bude silným spolkovým státem, státem, který se nebude doprošovat Evropy, aby ho vzala mezi sebe. Státem svobodným, ale státem bez anarchie. Svoboda bez mravního podkladu, bez práva, zákonů a spravedlnosti, je pouhým pudem dravce, libovůlí a tyranstvím vládnoucí garnitury, je svobodou lupiče, vraha a zloděje, pasáka a prostitutek, narkomanů, pochybných sekt a mezinárodních gangů. O takovou svobodu, kterou nám nabízejí pánové Klaus, Havel a další, nestojíme. Proti takové budeme naopak bojovat do posledního muže, do posledního dechu.

    Národe český, moravský a slovenský!

    Republikáni ti nabízejí šanci, která se nemusí nikdy opakovat!

    Občané! Budoucnost této země je v tvých rukou. Doslova a do písmene.