SPR-RSČ » Publikace » Blog Republikánů » Obnova koncentračních táborů

Obnova koncentračních táborů

Osvětim

aneb co může vyrůst z dnešních dětí a proč jejich rodičům vůbec nezáleží na jejich osudu

Pošmourný den, obloha není vidět přes nízko ležící mraky a mlhu, fouká studený vítr vlhká zima proniká do kostí. Bezbranné stíny se plouží temnu a bezútěšnou krajinou sněhu a bláta.

Myslíte si, že se jedná o záběr z připravovaného filmu o Osvětimi popisujícího s využitím počítačových efektů velmi realisticky utrpení vězňů? To by byl omyl, jedná se o popis dne, který tráví děti v tak zvané lesní školce.

Vyjímám z dvacet let starého programu Republikánů, „nerušit žádná předškolní zařízení, zvláště školky a nerušit ani školy. Tato síť musí být zachována. Z hlediska budoucnosti národa je třeba podpořit mladé rodiny tak, abychom byli schopni vychovávat příští generace a zajistili si tak dostatek pracovní síly pro chod ekonomiky a síly národa z vlastních zdrojů“.

Každá vládní strana od té doby se souhlasem parlamentu soustavně ničila z minulého režimu zděděnou síť předškolních a školních zařízení. Dnes školky nejsou a základní školy jsou přecpány k prasknutí tak, že se musí sádrokartonovými příčkami množit třidy a přes sebe šlapou malé děti v pyžamech i školáci končící výuku. Zrušeny jsou školní družiny, anebo se v nich nedá připravovat na další den. Stres pro děti i učitele, zbytečně promarněný čas a obrovská únava všech.

Nově byla uzákoněna povinnost absolvovat školku celý jeden školní rok před zahájením povinné docházky. Školky však nejsou. Podnikavci včetně ministerstva školství přišli s řešením hodným té zvláštní skupiny, která zasedala ve Wannsee v lednu 1942.

Vytvořit provizorní tábory skládající se z jakéhokoliv pozemku, který lze obehnat plotem a na který lze umístit vytápěnou maringotku. Tak jako v Osvětimi byla plynová komora nazývána sprchami, nyní jsou takováto zadržovací zařízení nazývána lesními školkami i když jsou třeba od lesů vzdálena na kilometry. Zvláště v zimě by pohled na třesoucí se postavičky, které sedí na mokré lavičce, houpají se na zmrzlé houpačce a kloužou po nedalekém hrbolku pokrytém špinavou břečkou na zbytcích ledu, potěšil leda sadistu, jehož cílem je ty postavičky vyhladit. Nevím, jak ten dozorce pozná z dětí třesoucích se chladem, které je již natolik prochladlé, že se potřebuje jít na pět minut ohřát do maringotky. A také jak lze určit, že je dítě již dost zahřáté. Český rozhlas odvysílal dokonce reportáž z takového sadistického zařízení, dítě mělo takový chrapot, že bych ho hned zabalil do suchých přikrývek a volal pohotovost a plakal bych nad ním i kdybych toho malého tvorečka viděl poprvé v životě.

Od malička jsou dnes děti nuceny dýchat vzduch plný zplodin, jíst potraviny, které jsou vyráběny z odpadu a taktéž plné škodlivých látek, oblečeny jsou v textilu dovezeného z Číny, plného těžkých kovů usazujících se v organismu. Takto zatížený organismus je potom vystaven celodennímu pobytu v mrazu, vlhku a dýchá smog i v době, kdy jsou ostatní varováni, aby nevycházeli ven a neotvírali okna. Jak dlouho bude prochladlý organismus odolávat revmatickým změnám, chronickým zánětům vnitřních orgánů?

Může se člověk takovýmto způsobem žijící dožít vyššího věku, anebo bude následovat neandrtálce a středověkého člověka a průměrný věk se posune zpět na 35 let?

Je mi líto těch malých tvorečků a naprosto nechápu jejich rodiče. Jak to že jim něco takového nevadí? Nebo jsou nuceni děti do takových zařízení odkládat jenom proto, aby si obstarali obživu, která stejně nestačí ani na slušný život. Kam spěje česká společnost? Kam se vytratil pud sebezáchovy

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.